Historie

 

Začátek kopané v Dalekých Dušníkách je podle pamětníků v roce 1925.Tehdy do Dušník přišli studenti Emanuel Braniš a František Přeborovský, kteří do této hry zasvětili místní hochy. Kopalo se v různých botách a s hadrákem. Za dresy sloužila bílá tílka a černé trenýrky.

Začaly se hrát přátelské zápasy na hřišti na Skalici. Mezi první soupeře patřily Nečín a Hříměždice. Kádr mužstva tvořili kromě E. Braniše a F. Přeborovského Václav a Bohouš Drmlovi, J. Chýle, Fr. Malčánek, Jar. Bouška, ze Skalice bratři Jaroslav a Emanuel Kadlecovi a další. Takto se hrálo se střídavými úspěchy až do roku 1933, kdy hlavní kádr odešel na vojnu.

Po návratu z vojny byl založen Sportovní klub, jehož předsedou byl zvolen Josef Kuchta. Hrálo se nepravidelně až do okupace. Tato doba přinesla na nějaký čas přerušení, ale po překonání různých obtíží se začalo hrát znovu. V té době se hrálo již na "sušárnech", kde se upravovalo dnešní hřiště. Josef Kozohorský zoral hřiště koňmi a hráči je chodili lopatami rovnat. Hořejší část byla hodně svahovitá a tak ji chodil F. Bouška za 8 korun českých denně skopávat.

V roce 1940 se hrála Podbrdská župa se sídlem v Hořovicích za účasti těchto mužstev: Hříměždice, Nečín, Daleké Dušníky, Trhové Dušníky, Bohutín, Krásná Hora, Prostřední Lhota, Kamýk, Rosovice, Obořiště, Hubenov, Drásov, St. Huť a Drhovy. V roce 1942 se zakoupil první kožený míč a to z návrhu člena Lad. Dvořáka. Návrh byl schválen. Mezi členy se vybralo 150 cigaret jako dobrovolný dar, za který se tento míč opatřil.

Toto jsou zatím první úryvky z kroniky a ještě jedna perlička. Každá schůze končila provoláním „Vlasti a sportu zdar".

Umístění v minulých ročnících

Dušniky historická tabulka.xlsx (14 kB)

*do ročníku 1967/68 nehráli Daleké Dušníky podle záznamů v Příbramském deníku žádnou z okresních soutěží

Historicky nejúspěšnější ročník 2007/2008 v podrobnostech

Čtvrtou příčkou a ziskem 50 bodů skončil nejpodařenější ročník v historii dušnického fotbalu. I díky stabilnímu a silnému kádru, který se podařilo udržet z vynikající jarní části loňské sezóny, můžeme vstoupit do nového ročníku s vyhlídkami na boj o čelo tabulky.
Podzimní část ročníku 2007/08 přinesla menší výkyvy ve výkonech a to hlavně proti slabším soupeřům, se kterými jsme body spíše ztráceli. Naopak proti mužstvům z čela tabulky jsme předváděli výborný fotbal okořeněný zisky tří bodů. První ztráta přišla hned v prvním kole na domácím hřišti proti Dublovicím, ve kterém jsme na 1:1 vyrovnali až v závěru utkání. Poté ale přišla šňůra tří vítězství (v Jesenici 4:3, nad Novým Knínem B 3:1 a na hřišti béčka příbramského Spartaku 1:0), která nás po 4. kole posunula do čela tabulky. Pak jsme ale o body přišli v zápasech s Tochovicemi (0:1) a v Krásné Hoře (0:0) a to především kvůli nulové koncovce našich střelců...

Tuto ztrátu jsme ale naopak napravili v utkání 7. kola proti Březnici, které patřilo k jedním z našich nejlepších v podzimní části a výhrou 2:1 jsme skolili dalšího adepta na postup. Po tomto vítězství však opět přišly špatné výkony a na další výhru jsme museli čekat až do 11. kola. Nejprve jsme v derby s Višňovou pouze remizovali 1:1, na půdě mizerné Obecnice také 1:1 a série neúspěchů vyvrcholila porážkou 0:1 s béčkem Milína. Povinné vítězství na hřišti posledních Dolních Hbit (6:0) a pak nad sedlčanským béčkem (4:0) nám sice vylepšily slabou bilanci vstřelených gólů, ale poslední zápas podzimu nám hrubě nevyšel. V odloženém utkání jsme na umělé trávě v Příbrami podlehli Podlesí 1:4 i přesto, že jsme svého soupeře především v první půli herně předčili.

Po podzimní části jsme skončili na 5. místě s 22 body a skóre 24:14, což nás řadilo k týmům s druhou nejlepší obranou v soutěži, ale střelecky až na místo osmé. Nejvíce branek na podzim nastřílel Tony Švagr (7), dále Martin Pavlík (5) a Šimi (4).

Do jarní části jsme vstupovali posíleni o střelce Honzu Tuháčka, který se vrátil z dobříšského dorostu. Po skvělých výkonech v přípravě jsme šli do prvních bojů s velkým očekáváním a první tři kola jsme neztratili ani bod po výhrách v Dublovicích 2:0, s Jesenicí 3:2 a v Novém Kníně B 4:3 (i když domácí si dali dva vlastence). Střelecky se začal prosazovat právě Tuhy, který si jako nováček v modrožlutém až do 20. kola udržoval bilanci „co zápas - gól".

První ztráta jarní kytičky přišla v utkání proti béčku Spartaku. Své v zápase předvedl sudí Sandr, který nepochopitelně neuznal regulérní vyrovnávací gól z domnělého ofsajdu. Snížit na 1:2 se nám podařilo až v poslední minutě. O sto procent lepší příchuť mělo utkání za týden na horké půdě Tochovic, kde jsme už v prvním poločase domácí převálcovali a celkově jim uštědřili lekci 4:0. Stejným výsledkem skončilo i následné domácí „povinné" vítězství nad Krásnou Horou.

Zklamáním a především otřepanou pravdou „ne vždy vyhraje ten lepší" skončil zápas v Březnici. Tam jsme rychle prohrávali o dva góly, ale tutových šancí spálili třikrát tolik. Nakonec se i přes povedený výkon vezla domů porážka 2:4. Utkání plné zvratů jsme odehráli v dusném počasí na hřišti odvěkého rivala Višňové. Po bezbrankovém prvním poločase jsme šli do vedení, ale domácí stav otočili. Nakonec jsme ale derby pro sebe získali my až po hektickém závěru, ve kterém jsme otočili na konečných 3:2. Po skvělých dosavadních výkonech se očekávaly výhry i v dalších třech zápasech a ty také přišly. Nejprve jsme přehráli 4:0 bečánovce, a svůj životní zápas odehrál Vojta Šedivý v Milíně Místnímu béčku vstřelil dva góly a jeden stál fakt za to. Nakonec jsme v Milíně vyhráli 3:1 a vyhoupli se dokonce na 3. místo tabulky přeboru!

V posledních třech kolech nás čekali soupeři z obou pólů tabulky. Nejprve jsme sice ne nijak přesvědčivě, a především dvěma brankám v závěru zápasu porazili sestupující Dolní Hbity 4:1. Na hřišti sestupem ohrožené, a tudíž áčkaři posílené rezervy Sedlčan jsme také bod vydřeli až v závěrečných minutách (3:3). Posledním soupeřem sezóny bylo Podlesí, kterému by případná výhra zajistila postup do 1. B třídy v kraji. Přes srdnatý boj byla proti nám pět minut před koncem nařízena vymyšlená penalta, kterou soupeř proměnil a prokousal se tak k postupu do vyšší soutěže. To nám však už radost nad podařenou sezónou nezkazilo. V tabulce jsme s 50 body obsadili konečné 4. místo, které je dosud nejlepší v historii dušnického fotbalu.

Nejlepším střelcem se stal Martin Pavlík (11) před Tonym (10) a dvojicí Šimonovski, Tuháček (9). Střelecky však jarní části jasně dominoval Tuhy, který odehrál právě jen druhou část sezóny.

Celou sezónu bravurně odchytal Smeichel. Obrana, na stoperu s nenahraditelným kapitánem Láďou Kobíkem, obdržela „pouhých" 33 branek, jako třetí nejlepší v přeboru. Výborně se sehrála záloha se skvělými bratry Pavlíky na stranách a uprostřed se srdnatým Drnym, který bohužel z pracovních důvodů neodehrál kompletní počet zápasů. Jméno legend v týmu bratrů Švagrů netřeba oprašovat. V útoku si skvěle vedl nabitými střílející nováček v dresu Dušník Honza Tuhy perfektně doplňovaný kreativním Pepe Šimim. Celou sezónu pak s klidem a přesnou rukou odkoučovali Zdeněk Švagr a Miloš Jarolímek.